Бывший следователь МУТ Югославии раскрыл в новой книге миллиардные мошенничества и преступления привилегированных в ООН

Kriminalista Vladimír Dzuro (* 1961) před třiceti lety objasňoval válečné zločiny na Balkáně jakožto první český vyšetřovatel Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii. Jeho knihu Vyšetřovatel – Démoni balkánské války a světská spravedlnost jste možná četli. Od masových hrobů a vyhlazených rodin se vydal na špici globální diplomacie, do New Yorku, kde jako vedoucí kanceláře Úřadu pro vnitřní záležitosti OSN rozkrýval případy vnitřní kriminality. O systémových selháních obrovské a respektované instituce i o miliardových finančních podvodech ve špičkách organizace, která má chránit světový mír a bezpečnost, vypráví jeho čerstvá knižní novinka Vyšetřovatel – Zločiny privilegovaných. Co vás na „zločinech privilegovaných“ překvapilo nejvíc? Těžko mě dokáže něco šokovat – pracoval jsem deset let u kriminální policie na Praze 10 a pak v Interpolu, potom jsem dalších deset let vyšetřoval válečné zločiny pro trestní tribunál v Haagu… Nehrozí, aby mě něco šokovalo na tom, jak se k sobě lidi chovají. Já už toho viděl fakt hodně. Ale co mě překvapilo, abych použil ten správný výraz, byl dojem beztrestnosti hlavounů. A to přesto, že zaměstnanci OSN nemají stejnou imunitu, jakou mají třeba poslanci nebo diplomaté – my měli diplomatické krytí, ale pouze pro profesní záležitosti. Nemohl jsem být stíhaný za nic, co jsem dělal v rámci své práce, ale kdybych se například opil a přejel někoho na ulici, generální tajemník mě okamžitě vydá k trestnímu stíhání. Překvapilo mě, že lidé, kteří jsou pro svou práci do Organizace spojených národů velice pečlivě, několikakolově, vybíráni, jsou ochotni považovat za jisté, že se jim po spáchání zločinu nemůže nic stát. Přitom jde valnou většinou o vzdělané lidi, a rozhodně ne někoho, kdo by měl zkušenost s trestnou činností. Chyby ve výběru do OSN se ovšem můžou stát, jak píšete v příběhu s názvem Falešná identita, falešná Rita … Ano, to byl neuvěřitelný případ! Přišlo nám anonymní udání, že zaměstnankyně Úřadu pro vnitřní záležitosti OSN v New Yorku jménem Maxine získala své místo pod falešnou identitou. Tahle Rita původem z Keni je prý v okrese Washita ve státě Oklahoma hledaná pro obchod s drogami. Takové systémové selhání nikdo z kolegů nepamatoval – pracovníci HR mají za úkol zpětně ověřit místa, kde daný uchazeč pracoval předtím, a v tomto případě to evidentně nikdo neudělal. Všechny dokumenty a doklady o výši vzdělání Maxine padělala. U výslechu pak byla agresívní a absolutně bez morálky, což má přitom být zásadní kvalita zaměstnanců OSN. Všichni zaměstnanci procházejí školením o tom, jak se mají chovat, takže zločiny skutečně nepáchají z nevědomosti. V případě válečných zločinů leckdy nějaký blb dostane do ruky zbraň a začne zabíjet lidi, navíc extrémní situace v lidech vyvolávají běsy. V OSN vás běsi nestíhají, tady jde o uvážené trestné jednání. O to je to smutnější. Na druhou stranu, psychologové osobnosti říkají, že napříč společenskými vrstvami je vždy velmi podobné procento psychopatů, násilníků nebo lhářů – není to tak, že kupříkladu akademici jsou elita společnosti a podvádějí či kradou výrazně méně než dělníci. S černými ovcemi je to přesně takhle, ale proniknout do diplomatických sfér by mělo být těžší pro osoby, které mají rizikové chování nebo dramaticky náročnou psychiku a osobnostní rysy. Já jsem tu knížku nepsal proto, abych ukázal, jak je to v OSN špatné. OSN dělá úžasné věci, drtivá většina jejích zaměstnanců jsou humanitárně zaměření lidé s hlubokou vírou v lidská práva, žádní žraloci z Wall Streetu. Starají se o politiku a bezpečnost, mezinárodní právo, humanitární agendu i rozvoj odlehlých regionů, bezmála dvě stě členských států OSN se snaží udržet světový mír… Jsem hrdý na to, že jsem mohl pro tuto organizaci pracovat.