Эва Декруа критикует новый детский сертификат, предлагая давать преступникам второй шанс

Možná i Herodes by měl radost z  Evy Decroix, která se pár let po jeho smrti pokouší revidovat takzvaný dětský certifikát. Ten má začít platit od 1. ledna příštího roku. Cílem je důslednou evidencí zabránit pachatelům závažných trestných činů, aby mohli pracovat s dětmi. Jde hlavně o různé zneužívání, ublížení dětem pod 15 let, výrobu dětské pornografie a další ohavnosti. Decroix si ale myslí, že i takoví pachatelé by měli dostat druhou šanci, pokud se napraví. Tím se staví nejen proti vládě, ale taky proti hnutí STAN. Délka zápisu v evidenci? Od dvaceti do sta let. Přitom by asi naopak bylo správné, aby zápis byl věčný. „Ten hodný dědeček, co nám dělá vedoucího tábora, údajně v mládí natáčel porno s dětmi, ale teď je to už prima vyklidněný stařík, který jen večer šmíruje ve sprchách.“ No to snad ne! Decroix k oponentnímu názoru, tedy umožnění druhé šance, prý vedou především lidské důvody. V tažení proti schválené podobě dětského certifikátu se k ní připojil Marek Benda, který zákon navíc shledává protiústavním. Ono to totiž opravdu má teoretický zádrhel: Soudy budou moct rozhodnout o zápisu rovněž v případě spáchání jiného úmyslného trestného činu, pokud bude podle nich od pachatele hrozit nějaké riziko pro děti. Komu bychom ale měli důvěřovat jako arbitrovi správných rozhodnutí, když ne nezávislé, vícestupňové justici? Urbanová má jasno Dětský certifikát hájí místopředsedkyně Sněmovny Barbora Urbanová z hnutí STAN, která je jeho „duchovní matkou“. Urbanová tvrdí, že zanesení zmíněných pachatelů do evidence není dalším trestem, nýbrž prevencí. Ruku na srdce: Kdo by chtěl, aby jeho dítě bylo vydáno všanc někomu s kriminální minulostí na krku? V souvislosti s novým zákonem hrozí závažnější věc – v této zemi se skoro všechno vykecá. Do evidence mají mít přístup jen příslušné subjekty kvůli kontrole, zda je jejich nový pracant v cajku. Zní to rozumně, ale spíše je pravděpodobné, že časem začnou veřejným prostorem lítat konkrétní jména lidí, co mají v souvislosti s dětmi zaracha. Pak samozřejmě hrozí lynč. Hlavně od falešných moralistů, co mají doma nějakého toho kostlivce ve skříni. Občas lehce profackují manželku, chlastají první ligu, takže děti je vidí pořád v lihu, ale: „Ten týpek odvedle se přece jmenuje stejně jako jeden z těch prasáků. Co kdybychom mu dali pro jistotu na budku?“