Выставка картин художницы Данди в чешской больнице помогает пациентам в духовном и физическом исцелении

U stolu je skupina dívek. Dívky jsou to kolegyně z oddělení jičínské nemocnice. Přišli. Paní malířka podepisuje své obrazy jménem Dandy. U jednoho obrazu je jeho název v cizí řeči. Dandy mi vysvětluje, že to jest jméno jednoho místa v Peru. A mně se vybavuje řada států: Chile Bolívie Peru Ekvádor Kolumbie. Tak jsme se učili ve škole. Takže Peru. Dandy přiznává, že v Peru nikdy nebyla. Byl tam její přítel, on vyprávěl, Dandy malovala. Přitom přesně vysvětluje. Její obrazy a obrázky mají svůj význam. Některé vznikly na objednávku, mají pomáhat uzdravení těla i ducha. A Anděl. Několik způsobů, jak jej malířka zobrazila. Malovala několikrát, až najednou na plátně objevila se i Andělka. Ano, jest malování obdivuhodné konání, někdy až při vzniku díla objevují se další a další motivy. Najednou abstrakce. Jakoby vybočuje z řady. Liší se zabarvením, zeleň se mění do jiného odstínu. Dandy umí vyprávět o léčivosti obrazů. Ale i o své práci, která ne vždy, i přes veškerou snahu, není úplně úspěšná. A pak je potřeba se postavit k výsledku. Na na lůžku u pacienta. Život jde dál, chodíme do práce, malujeme. Obrazy a obrázky. Pomáhají nám srovnat se se světem, v kterém žijeme. Dávají nám naději. Pro někoho součást k modlitbě, jako bývá růženec. Ne vždycky maluje tvůrce to, co vidí, myslím vidí v reálu. Vidí zásluhou své malířské fantazie. Tvary a jejích barvy, kombinace barev vznikají mimo naší vůli. Výr, pták noci, které patří. Může být, že vznikl vůlí malíře, může však i být, že přiletěl na obrázek a malíř se raduje z jeho vzniku. Tak jest, a my radujme se, že smíme viděti, někteří smíme tvořiti. Osmnáct obrázků Daniely Kracíkové bude v Jičínské kavárně Amos vystaveno do konce měsíce srpna. Bohumír Procházka