Сын с аутизмом победил агрессивную лейкемию, начавшуюся с легкой хромоты

Článek Lehké kulhání zprvu nepoukazovalo na nic vážného. Maxton při chůzi jen vytáčel nohu směrem ven. Během několika týdnů však přestal chodit úplně. „Nejdřív přestal používat jednu nohu a pak obě. Stalo se to neuvěřitelně rychle,“ svěřuje se agentuře AP jeho maminka Coralle. Následovala série pobytů v nemocnici a vyšetření. Lékaři hledali příčinu, ale zprvu byly testy matoucí. Krevní výsledky nevykazovaly nic alarmujícího a rodina tak stále netušila, co se děje. Zlom nastal až ve chvíli, kdy se u Maxtona objevila neobvyklá vyrážka a bylo na něm patrné, že něco není v pořádku. „Bylo vidět, že trpí. Jeho pláč byl jiný než obvykle,“ vzpomíná Coralle. Krevní testy následně ukázaly dramaticky nízký počet krevních destiček a lékaři nechali Maxtona převézt do nemocnice Royal Victoria Infirmary v Newcastlu, kde provedli další vyšetření. Ta přinesla naprosto šokující diagnózu – akutní lymfoblastická leukémie, agresivní forma rakoviny krve, která vyžaduje okamžitou léčbu. Období náročné léčby Rodičům se změnil celý jejich svět. „Okamžitě jsem přešla do ochranného módu. Lékaři jsem doslova přikázala, že nemá na výběr, že musí našeho syna zachránit,“ popisuje Coralle. Lékaři ihned začali s léčbou. Během několika měsíců Maxton absolvoval několik krevních transfúzí, operaci a chemoterapie. Kvůli vedlejším účinkům steroidů chlapci výrazně oteklo tělo, prodělal vážnou infekci a na dlouhé týdny skončil v nemocnici na antibiotikách. Následně ztratil schopnost používat nohy. „Prošel si víc než většina dospělých za celý život. Navzdory všemu si ale zachoval výjimečnou sílu a optimismus. Pořád se usmívá. I v těch nejtěžších dnech. Když se usměje, na chvíli zapomenete na všechno ostatní,“ svěřuje se Coralle. Začátek uzdravování Po šesti měsících od zahájení léčby se začaly objevovat první pozitivní zprávy. Maxton začal postupně nabírat sílu a pomalu se stavěl opět na nohy. Dnes už znovu chodí a běhá. Jeho cesta ale zdaleka nekončí. Kvůli leukémii i autismu potřebuje nepřetržitý dohled a rodina tak musí žít i nadále v neustálé pohotovosti. Zveřejněním svého příběhu chtějí světu ukázat, jak je jejich syn silný, co všechno dokázal překonat, a to i beze slov. „Nechceme, aby ho lidé litovali. Chceme ukázat jeho sílu a také upozornit na fakt, že i zdánlivě nenápadné příznaky, jako je kulhání nebo změna chůze, mohou být signálem závažného onemocnění,“ uzavírá Coralle.