Филип Янак покидает Горжи: десятилетие службы и прощание с прихожанами

Rozhovor s farářem Filipem Janákem Pane faráři, po deseti letech odcházíte z Hořic. Jak těžké je loučení? Přiznám se, že už po dvou nebo třech letech jsem si říkal, že se mi jednou bude odcházet těžko. Člověk někde zakoření, vytvoří si vztahy, pozná spoustu lidí. Ale zároveň ví, že jednou odejde. Takový je život kněze. Farář totiž není majitel farnosti. Farnost není jeho. Život farnosti se nemá točit kolem faráře, ale kolem Pána Boha. Já sám bych vlastně nic nedokázal. Kněz není voják, který stojí sám na bojišti. Má kolem sebe lidi. A právě za všechny lidi, kteří pomáhali mně i celé farnosti, jsem nesmírně vděčný. Bral jste Hořice jako domov? Ano. Já jsem tady doma. Ale stejně budu doma i v Nekoři. Domov je tam, kam mě církev pošle. Tam, kde mám být. Tak to jako kněz vnímám. Samozřejmě budu mít na Hořice spoustu krásných vzpomínek. Budu sledovat, co se tady děje, protože znám opravdu hodně lidí. Jak jste přijal zprávu, že budete přeložen? Trochu to se mnou samozřejmě pohnulo. Člověku vevnitř tak trochu hrkne. Pak jsem se ale začal modlit. Prosil jsem Pána Boha, abych dobře dokončil službu v Hořicích a dobře začal v nové farnosti. Modlím se za nové farníky stejně jako za Hořičáky. V únoru jsem se dozvěděl, že budu odcházet, a začátkem dubna už jsem věděl, že půjdu do Nekoře. Co budete z Hořic postrádat nejvíc? Lidi. Mně vlastně radost nedělají věci. Radost mi dělají lidé. Za těch deset let jsem poznal spoustu úžasných lidí, nejen ve farnosti, ale i mimo ni. Právě oni budou tím, na co budu nejvíce vzpomínat. Když jsme spolu mluvili před rozhovorem, říkal jste, že jste si díky našemu povídání jednu důležitou věc uvědomil. Ano. Už několik týdnů přemýšlím o první mši v nové farnosti a o tom, co bych těm lidem chtěl říct. A možná jim řeknu – s pokorou a důvěrou v Boha – že věřím, že první mše nerozhodne o tom, zda mě budou nebo nebudou mít rádi. Věřím, že nemusím být na první mši vtipný, aby si lidé řekli: „To je dobrý farář.“ Vtipnost totiž není hlavní vlastností kněze. Jaký tedy má být? Na prvním místě svatý. Pak laskavý. A hlavně má mít rád lidi. Když se zamýšlím nad tím, jaký má farář být, myslím si, že právě tohle je úplný základ. Co vás za těch deset let nejvíc potěšilo? Asi úplně nejvíc mě těší, když lidé, kteří třeba ani pravidelně nechodí do kostela a neoznačují se za věřící, řeknou: „Náš pan farář je normální.“ To je pro mě obrovská pochvala. Že chodím v kraťasech nebo v sandálech není důležité. Důležité je být normální člověk. Lidé si vás také spojují s otevřenou farou. Často jste zval hosty na oběd nebo na kávu. Ano. (smích) V Hořicích – tak jak jsem to poznal – nebylo zvykem zvát kněze v neděli na oběd do rodin. Tak jsem si jednou říkal, že mám dvě možnosti: Buď budu po nedělní mši sedět doma a bude mi líto, že mě nikdo nepozval na oběd, nebo začnu zvát lidi já. Tak jsem je začal zvát. Řada farníků u mě někdy byla. A přiznávám, že některé zvu častěji. Vaření vás baví? Moc. A myslím si, že nejlepší káva v Hořicích byla právě na faře. Co jste se za téměř dvacet let kněžské služby naučil? Na začátku jsem měl pocit, že všechno záleží na mně. Jak budu kázat. Jak budu pracovat. Co všechno zvládnu. Dnes si myslím, že to nejdůležitější neděláme my. To dobré dělá Pán Bůh skrze nás. Člověk může mít pocit, že nějaké kázání bylo skvělé, a nikoho neosloví. A naopak jedna jediná věta může někomu změnit život. To už člověk neovlivní. Co tedy lidé od faráře očekávají nejvíc? Že je bude mít rád. Možná mu odpustí, že nebude nejlepší řečník. Že nebude umět opravit auto. Že nebude mít nejhezčí výzdobu kostela. Ale pokud bude mít rád lidi, budou si to pamatovat. Já to třeba dělám i maličkostmi. Uvařím dýňový džem. Nebo zázvorovici. A rozdám je lidem. Přesto jste známý svým humorem. Humor je koření života. Ale měl by být laskavý. Nemá nikoho ponižovat ani zesměšňovat. Mám rád chytrý humor. Takový, nad kterým se člověk musí trochu zamyslet. Proto snad nepřekvapí, že mám rád Járu Cimrmana. Kdy jste poznal, že chcete být knězem? Přemýšlel jsem o tom už od základní školy. Šel jsem na biskupské gymnázium. Pak přišlo období, kdy jsem si říkal, že knězem být nechci. Byl jsem na civilní službě, působil jsem dva roky na faře a později jsem se dostal do komunity v Římě. Tam jsem se více modlil, naslouchal Bohu, studoval a postupně přijal Boží pozvání. Nikdy vás nelákalo založit rodinu? Já rodinu mám. Maminku, sestru, švagra, synovce… Celibát mi nevadí. Nemám pocit, že bych byl o něco ochuzený. Kněžství není o tom, že se člověk vzdá lásky. Naopak. Kněz žije z lásky k Bohu a z lásky k lidem. Kdo je Filip Janák, když zrovna není farářem? To je těžká otázka. Já jsem knězem pořád. Myslím, že nelze oddělovat osobní život s kněžským posláním. Vždy a všude jsem knězem. Jsem člověkem, který má rád procházky v přírodě, kde taky vnímám Boha. Rád vařím. Rád se setkávám s lidmi. A hodně času trávím s Arché – což mnozí obyvatelé našeho města vědí. (usměje se) Jak vzniklo její jméno? Chtěl jsem, aby bylo originální. Napadlo mě první slovo Janova evangelia v řečtině – Arché. Znamená počátek. A má jednu praktickou výhodu. Ve všech pádech je pořád Arché. (smích) Stěhujete se do Nekoře. Na co se nejvíc těšíte? Na lidi. Na jejich poznávání. Na nová setkání. Možná to nebude znít věrohodně, ale jsem vlastně dost stydlivý. Jen si musím dávat pozor, aby moje vtípky nikoho na začátku neurazily. Co byste chtěl Hořičákům na závěr vzkázat? Poděkovat. Za deset krásných let. Za všechna setkání, rozhovory, pomoc i přátelství. A hlavně bych chtěl všem připomenout jednu věc. Víra nestojí na faráři. Víra stojí na Ježíši Kristu. Farář lidi pouze doprovází na jejich cestě. Tím nejdůležitějším je vždycky On. Kdy se Hořice s farářem rozloučí Farář Filip Janák ukončí své působení v Hořicích 31. července. Neformální rozloučení se uskuteční v sobotu 25. července od 14 do 18 hodin na farní zahradě, kam jsou zváni všichni, kteří se s ním chtějí setkat. Slavnostní rozlučková mše svatá se bude konat v neděli 26. července od 9 hodin v hořickém kostele. Od 1. srpna převezme správu hořické farnosti nový farář Jan Linhart, který přichází ze Skutče. Svou první nedělní mši v Hořicích bude sloužit hned následující den.