Брокколи не вредит щитовидной железе: научные данные опровергают мифы о рисках

Brokolice nekazí štítnou žlázu, tvrzení o goitrogenech přehání skutečné riziko 12. 8. 2026 – 12:24 | Příroda | Miroslav Krajča |Diskuze: Tvrzení, že brokolice blokuje vstřebávání jódu do štítné žlázy a zvyšuje riziko takřka jakékoli nemoci na planetě, kombinuje reálný biochemický fakt s výrazným přeháněním. Takzvané goitrogeny v brokolici a dalších košťálovinách skutečně existují a skutečně ovlivňují štítnou žlázu, otázkou zůstává, v jakém množství k tomu vůbec dochází a zda se to týká i sulforaphan. Goitrogeny jsou látky, které interferují s produkcí hormonů štítné žlázy tím, že blokují vstřebávání jódu do buněk žlázy nebo narušují enzym thyroperoxidázu, klíčový pro syntézu hormonů tyroxinu a trijodtyroninu. Podle přehledu na serveru Food Safety Institute patří mezi hlavní zdroje goitrogenů právě košťálovité zeleniny, tedy brokolice, květák, zelí, kapusta nebo růžičková kapusta, ale i sója, kasava nebo některé druhy prosa. Klíčovou konkrétní sloučeninou zodpovědnou za tento efekt je goitrin, který vzniká při rozkladu takzvaného progoitrinu obsaženého v syrové zelenině. Právě velikost tohoto efektu je bod, kde se virální tvrzení rozchází s daty. Podrobný kvantitativní přehled amerických výzkumníků Felkera a kolegů, publikovaný v časopise Nutrition Reviews a shrnutý na serveru Supersentials, spočítal, že běžná komerční brokolice a kapusta obsahují méně než deset mikromolů goitrinu na sto gramů, zatímco k prokazatelnému potlačení vstřebávání jódu do štítné žlázy je podle týchž dat potřeba zhruba 194 mikromolů. Mezi tím, co člověk sní v běžné porci zeleniny, a množstvím, které by mohlo reálně ovlivnit fungování štítné žlázy, tak zeje propastný rozdíl. Tento teoretický výpočet potvrzuje i přímý lidský experiment. Přehled zaměřený na mikrogreens, publikovaný na serveru Microgreens World, cituje klíčovou studii, ve které účastníci jedli 150 gramů vařené růžičkové kapusty denně po dobu čtyř týdnů bez jakéhokoli negativního vlivu na funkci štítné žlázy. Vaření navíc podle serveru Food Safety Institute obsah goitrogenů dále výrazně snižuje, uvádí se pokles zhruba o dvě třetiny, protože teplo rozkládá jak samotné sloučeniny, tak enzymy potřebné k jejich uvolnění ze zeleniny. Riziko podle dostupné literatury navíc prakticky vždy roste v kombinaci s jiným faktorem, nedostatkem jódu v celkové stravě. Podle přehledu na serveru Kresser Institute při relativně nízkých koncentracích goitrogeny snižují vstřebávání jódu do štítné žlázy, ale tento efekt lze obvykle kompenzovat dostatečným příjmem jódu ve stravě. Skutečně problematické množství goitrogenů narušuje přímo zabudování jódu do hormonu, což už doplněním jódu vyřešit nejde, k tomu je ale podle stejného zdroje potřeba mnohem vyšší expozice, než jakou představuje běžná konzumace zeleniny v jídelníčku. Zvlášť je potřeba opravit tvrzení sdíleného obrázku o sulforaphanu, tedy sloučenině typické právě pro brokolicová klíčka, kterou obrázek označuje za goitrogen, byť s poznámkou, že je méně silný než jiné syrové košťálovité sloučeniny. Novější výzkum tomuto zjednodušenému zařazení odporuje. Randomizovaná klinická studie s 267 účastníky, shrnutá na serveru ResearchGate, zjistila, že denní podávání brokolicových klíčků obsahujících 600 mikromolů glukoraphaninu a 40 mikromolů sulforaphanu po dobu dvanácti týdnů nijak neovlivnilo hladiny TSH, volného T4 ani thyreoglobulinu v krvi. Samostatná dvanáctitýdenní studie na 45 ženách, publikovaná v časopise Molecular Nutrition and Food Research, dospěla ke stejnému závěru, funkce ani autoimunitní stav štítné žlázy se po expozici sulforaphanu nezměnily. Sulforaphan má navíc podle dostupného výzkumu spíš opačné, protinádorové vlastnosti přímo v tkáni štítné žlázy. Studie publikovaná v databázi PMC prokázala, že sulforaphan v laboratorních podmínkách významně potlačoval růst a invazivitu buněk rakoviny štítné žlázy a vyvolával jejich programovanou buněčnou smrt. Přehledová práce publikovaná v odborné databázi PMC, zaměřená přímo na vztah brokolice a rakoviny štítné žlázy, dodává, že zvýšené riziko rakoviny štítné žlázy spojené s konzumací brokolice se v literatuře objevuje především v oblastech s deficitem jódu, zatímco při dostatečném příjmu jódu podobná souvislost nebyla potvrzena. Poslední část virálního tvrzení, totiž že nechuť konkrétního člověka k brokolici je ochranný mechanismus zachovávající zdravou funkci štítné žlázy, nemá v žádném z dostupných zdrojů oporu. Hořká chuť brokolice a dalších košťálovin skutečně pochází z glukosinolátů a isothiokyanátů, tedy stejné skupiny látek jako goitrogeny, ale vnímání hořké chuti je do velké míry dané geneticky, konkrétně citlivostí na hořké receptory jazyka, a nemá prokázanou souvislost s tím, jak silně na daného člověka goitrogeny skutečně působí. Jde o interpretaci, kterou žádná z citovaných studií netestovala ani nepotvrdila. Praktický závěr tak zůstává umírněný. Pro naprostou většinu lidí s dostatečným příjmem jódu a bez existujícího onemocnění štítné žlázy nepředstavuje běžná konzumace vařené brokolice, ani syrových brokolicových klíčků, podle dostupných dat žádné reálné riziko. Opatrnost dává smysl jen u lidí s prokázaným nedostatkem jódu nebo diagnostikovaným onemocněním štítné žlázy, u kterých je namístě konzultace s lékařem, nikoli plošné doporučení brokolici a podobnou zeleninu omezovat.