Актер «Фильтра» Матей Ковач о первой любви, переходе из школы в жизнь и роли в сериале

V seriálu Filter hrajete šestnáctiletého kluka, který prožívá první lásku, přitom je vám v reálu čtyřiadvacet let. Co to obnášelo? Matty je kluk, který přechází ze základky na střední školu, což seriál zachycuje přímo v období, kdy se mu rozplývají všechny jistoty získané z dětského života. Je vržený do dospělého světa - v novém kolektivu se musí nějak vymezit a najít si nové přátele. Zamiluje se do stejně starého Radka a díky tomuto vztahu posbírá první milostné zkušenosti. Myslím, že právě v tomto bodu, kdy nastává přerod dítěte v dospělého člověka, se dějí strašně důležité věci ve smyslu utváření dalšího života. Na kontě máte nominaci na Českého lva za vedlejší roli ve filmu Tancuj Matyldo. Co vás lákalo na postavě Mattyho? Když jsem šel na casting do seriálu Filter, mně i dalším účastníkům bylo hned řečeno, že v něm půjde o téma, které bude obsahovat i určité explicitní scény, abychom s nimi počítali. Byla to pro mě velká výzva, obrovská herecká příležitost. Samotné téma jsem cítil jako velmi silné. Říkal jsem si, že je třeba je ve společnosti komunikovat, protože si to zaslouží. Váš Matty je v seriálu za introverta. Musel jste jej v sobě hledat, je vám ta poloha blízká? Matty je mi co do povahy v něčem hodně blízký. Hlavně v tom, že se stejně jako on dokážu mezi přáteli a blízkými otevřít, být hodně vidět a taky být hodně nahlas, ale ve větší společnosti, potažmo na veřejnosti to potom vypadá úplně jinak. Takže pro mě vlastně nebylo nějak složité se na postavu naladit. Musel jste se vzhledem ke zmiňovaným explicitním scénám na něco zvlášť připravovat, projít pohovorem s odborníkem? Co to obnášelo? V případě těchto otevřených scén, které nejsou ničím jiným než dopředu danou choreografií, byla na place takzvaná koordinátorka intimity, se kterou jsme měli už dřív několik schůzek. Mluvili jsme o tom, co se bude natáčet, co od scén vlastně chceme, byl u toho samozřejmě scenárista a režisér David Semler i kameraman Tomáš Frkal. Všichni nám vycházeli maximálně vstříc, což mi pomohlo překonat určitou nervozitu a stydlivost, která by mohla ubírat na výpovědní hodnotě seriálu. Zároveň to bylo o kompromisu, aby zkrátka v daných scénách bylo to, co tam být má, nic navíc. Jak se vám takové role ztvárňovala a co na to říkala vaše přítelkyně? Byla z toho překvapená, zároveň i trošku vyděšená, možná víc než já. Pojal jsem to prostě tak, že jsem zahrál kluka, který je zamilovaný. Zatímco v reálu jsem se v patnácti zamiloval do holky, jako Matty jsem zamilovaný do kluka, ale vlastně to pro mě nehrálo žádnou roli. Máte už na seriál, i vzhledem k jeho úspěchu na festivalu v Karlových Varech, nějaké ohlasy? Myslím, že je na ně ještě brzo, uvidí se až po odvysílání v České televizi. Je ale pravda, že jak po karlovarském festivalu, tak po festivalu Prague Pride už na Filter mnozí zareagovali. A většinou hrozně hezky ve smyslu, že jsou rádi, že něco takového vůbec vzniklo. Téma našeho seriálu je bráno jako odvážné a možná kontroverzní, ale myslím, že by vlastně nemělo. Je to příběh o lásce. O tom, jak hledáme sami sebe a často se nám to nedaří. To přece v nějaké fázi života zažívá každý z nás. Takže by to nemělo být žádné tabu. Jaký byl váš osobní přerod ze žáka základní školy ve středoškoláka? Zažíval jste podobné pocity? V něčem ano. U mě bylo všechno umocněno tím, že pocházím z Havlíčkova Brodu, malého města na Vysočině. A najednou jsem se v patnácti ocitl v Praze, kde jsem mohl „úplně všechno“, rodiče byli daleko. V tom velkém světě jsem se zpočátku cítil strašně malý, ztracený, taky vyděšený, ale vzpomínám na to hrozně rád. Udělal jsem tehdy velký krok, který vedl k mému osamostatnění, ke střetu s realitou dospělého života. Myslím, že mi tahle životní zkušenost v mnohém pomohla. Vplul jste hladce do víru pražského života, lákalo vás to, nebo jste se spíš držel v poklidu? Řekl bych, že jsem se velmi držel v poklidu, protože prioritou pro mě byla škola (Antonio vystudoval herectví v hudebně-dramatickém oddělení Pražské konzervatoře - pozn. red.). Obklopil jsem se primárně spolužáky z mého ročníku, všichni jsme věděli, co chceme, co je naším cílem, systematicky jsme šli za tím, abychom se naučili ovládat herecké řemeslo. Zní to možná trošku nudně, ale žádnou neřízenou explozí teenagerovských vylomenin jsem neprošel. Dohlížela na vás aspoň po očku vaše starší sestra Marika, dnes úspěšná herečka, nebo vůbec? Možná jen zpovzdálí. Do životních záležitostí mi nikdy nijak nezasahovala, ale v tomto ohledu bylo vlastně hrozně příjemné vědět, že mám „za zády“ někoho blízkého, na koho se můžu vždycky obrátit, spolehnout se na něj. Takhle nám to s Marikou funguje dodneška. Kromě Filteru se zase objevíte i v seriálu televize Prima Polabí s podtitulem Tady jsme doma. Co v něm čeká vaši postavu Jana Berana, seriálového syna Kristýny Badinkové Novákové a vnuka Miroslava Etzlera? Rád bych vám to řekl, ale moc toho o jeho lince nevím. Po letní pauze jsme začali točit nové díly, ale jakým směrem se bude moje postava ubírat, netuším vlastně ani v obrysech. I mě samotného to samozřejmě zajímá. Každopádně musím říct, že jsem se díky Polabí setkal s mnoha skvělými herci. Zpočátku jsem z nich měl menší trému, ale byli ke mně tak milí a hodní, že mě brzy opustila. Vytvořili velmi přátelské prostředí. Totéž ale můžu říct i na adresu seriálů Ulice, Ordinace v růžové zahradě, Policie Hvar nebo Kukačky, kde jsem si zahrál. Pro roli v Polabí jste se učil jezdit na skejtu. Stojí před vámi další podobná výzva? Teď ne, tvůrci jsou zatím spokojení s tím, co jsem se už naučil. Vlastně mi i trochu vyhovuje, že – vyjma natáčení Polabí - momentálně zažívám klidový režim. Skejtu jsem se mimochodem vyhýbal, protože jsem si nechtěl kvůli škole zlámat ruce nebo nohy a popravdě mě to k němu ani nikdy netáhlo. Na lyže jsem třeba jel, ale skejt mě neoslňoval. Zato vodáctví ano. Na vodu jezdíme se spolužáky z konzervatoře každé léto, je to už taková povinnost. O prázdninách jste si na Letních shakespearovských slavnostech zahrál Roderiga v Othellovi režiséra Braňa Holička. Co je to pro vás za zkušenost vedle jiných divadelních příležitostí? Opět určitě jedinečná. Člověk se samozřejmě musí smířit s tím, že mu hraní v rámci letního festivalu ukrojí velký kus prázdnin, ale snad si pro sebe ještě nějaké to volno v posledním záchvěvu léta vyšetřím. I odpočívat se musí. Máte makedonské kořeny - vracíte se někdy do země vašeho původu? A domluvíte se tam? Dlouho jsem tam i kvůli práci nebyl. Jako dítě jsem jezdil do Makedonie poměrně často, ale poslední léta už tolik ne. A jestli bych se tam domluvil? Makedonštině rozumím, ale už bych si moc nepokecal. Možná tak rukama nohama.