Восемнадцатилетняя волейболистка Бára Рейманова восхищается ветераном сборной Грозер на чемпионате Европы

Brno - Osmnáctiletá volejbalistka Bára Rejmanová si před pár lety šla za Helenou Grozer pro podpis. Teď jsou spolu v reprezentaci na mistrovství Evropy a talentovaná smečařka se v rozhovoru s ČTK netajila tím, že jednu z nejlepších českých smečařek všech dob obdivuje. Sama je v dospělém národním týmu benjamínkem a musí si plnit klasické povinnosti, které z této role vyplývají. Když se v roce 2019 konal celostátní turnaj minivolejbalu v Liberci, Grozer tam ještě pod dívčím jménem Havelková přijela jako jedna z hvězd českého volejbalu, se kterou se stovky mladých hráčů a hráček měly možnost setkat a říct si o podpis. Minivolejbal, což jsou různé úrovně zjednodušených verzí klasického volejbalu, tam tehdy hrála i jedenáctiletá Rejmanová a byla mezi fanoušky Havelkové. "Vzpomínám si na to, to není tak dlouho," usmívala se. Nyní osmatřicetiletou Grozer vnímá pořád stejně jako tehdy. "Je to neskutečná hráčka, profesionálka a prostě skvělá holka nebo dáma, nevím, jak to říct. Volejbalu obětovala všechno, hraje neskutečně a i povahově je neskutečná," řekla Rejmanová s tím, že o tom, že za ní kdysi byla pro podpis, své současné spoluhráčce neřekla. "My máme rozdíl dvacet let, takže to je celkem hustý," poznamenala. Když loni v 17 letech poprvé nakoukla do dospělé reprezentace, byla právě ze setkání s Grozer docela nervózní. "Já jsem nevěděla, jestli mám říct dobrý den, nebo ahoj. Bylo to takové, že jsem nevěděla, co od toho čekat. Naštěstí je Helča úplně skvělá," vzpomínala Rejmanová. V této sezoně absolvovala s ženským týmem asijské turnaje volejbalové Ligy národů a nakonec se protlačila i do nominace na vrchol sezony. Zatímco v mládežnických týmech patří Rejmanová k oporám, v ženské reprezentaci má jinou pozici. A také nováčkovské povinnosti. "Většinou musíme sbírat balony po tréninku a tak. To dělám já. Vždycky když jsem někde byla nejmladší, tak se to dělá. Je to tradice," prozradila. Řecký kouč Jannis Athanasopulos ji využívá především jako žolíka na servis. Má za úkol podání nešetřit a hned v prvním duelu proti Řecku se jí zadařilo, když esem ukončila první a třetí set. "Holky říkaly, že dobrý. Jsem ráda, prostě šťastný den," usmívala se smečařka, která si stejně jako všechny české volejbalisty šampionát před domácím publikem užívá. Mělnická odchovankyně byla výrazná už v žákovských kategoriích. Za klíčový pro svůj rozvoj považuje odchod do Národního volejbalového centra (NVC), zaměřeného na rozvoj mladých volejbalistek. "Na Mělníku mi dali super základy a v těch 15, když jsem nastoupila na Kladno, tak mi pomohly ty individuální tréninky. Neskutečně vás to posune, když máte tréninky osmkrát týdně," řekla. V NVC má komplexní program, zahrnující individuální i týmové volejbalové tréninky, posilovnu i regeneraci. To vše je zahrnuté do rozvrhu kladenského sportovního gymnázia. "Školu končíme vždy v půl čtvrté. Je to těžké to skloubit. Sociální život vám to hodně vezme," uznala Rejmanová. Nemívá volné léto, ta minulá mnohdy trávila v mládežnických reprezentacích. Ale rozhodně si nestěžuje. "Tohle léto jsem měla čtyři týdny volna. To bylo aspoň fajn. I když bych občas chtěla dělat nějaké jiné věci než volejbal, tak nakonec si říkám, že tohle je to nejvíc, co můžu dělat, a nejlepší způsob, jak strávit léto," řekla. Až skončí ME, naskočí přímo do maturitního ročníku v NVC. Pak přemýšlí o tom, že by se minimálně pokusila studovat na dálku vysokou školu. "A kdyby přišla nabídka ze zahraničí, tak bych chtěla jít asi ven," dodala ke své volejbalové budoucnosti.